Azulejos



Tyhle modrobílé kachličky se mi vždycky líbily. Úplně si je představuju v koupelně, za kuchyňskou linkou nebo jako dlažbu do předsíně. Už jsem je viděla mnohokrát v různých barevných variantách, ale modrobílá jasně vede. Líbí se mi, že působí odlehčeně a hravě a přitom jsou stále elegantní. Tak dlouho jsem se pídila po tom, kde tenhle boží designový prvek vznikl, až jsem skončila v Portugalsku. 

Říká se jim azulejos (portugalsky se čte azuležus, španělsky asulechos). Samotné slovo „azul“ znamenající v portugalštině i španělštině „modrý“ má pravděpodobně perský původ, odkazující na modrý kámen lapis lazuli. Jde o čtvercové, jednostranně glazované keramické kachličky o rozměru 14x14 cm, na kterých je většinou modrobílá nebo barevná kresba. Ačkoli nepocházejí přímo z Portugalska (první použití kachliček je zaznamenáno ve starém Egyptě a Persii), právě tam byly a jsou používány víc než kdekoli jinde. Zdobí zdi kostelů, obchodů, domů, lavičky, fontány, vlakové stanice, jsou zkrátka všude. Často zobrazují scény z dějin země nebo přírodní motivy či různé zdobné ornamenty.
Po období gotiky měla většina velkých budov na stěnách rozsáhlé plochy omítky, které si přímo říkaly o nějakou formu dekorace. Díky tomu vzniklo v Itálii umění fresek a v Portugalsku umění azulejos. V 18. století žádná jiná země nevyráběla tolik dlaždic v tolika designech jako Portugalsko a azulejos tak dodnes zůstávají velmi důležitou součásti architektury země.

Zdroj: Google
Zdroj: Google






Žádné komentáře:

Okomentovat