Proč pořád řešíme, co si lidi myslí?

Když se nějaký kreativní člověk rozhodne tvořit, proč mívá pocit, že to, co dělá, není dost dobré? Proč řeší, jestli se to bude nebo nebude někomu líbit a co na to kdo řekne? Tyhle myšlenky mě kolikrát doslova odradily od věcí, které bych chtěla dělat. Zkrátka  jsem se preventivně předposrala z toho, že nebudu mít úspěch. Jasně, být v něčem dobrý a úspěšný je super. Pozitivní zpětná vazba je ten nejlepší hnací motor, ať už se rozhodnete dělat cokoliv. Úspěch nás motivuje pokračovat, nabízí pocit zadostiučinění, že v tom, co děláme, jsme skutečně dobří. Je to příjemné a rychle se na to zvyká. Bohužel. 

Když se kladné reakce nedostavují nebo se dostavovat z nějakého důvodu přestanou, znamená to pro nás jediné - selhání. Přemýšlíme o tom, že jsme zbytečně vynaložili energii na něco, co vlastně vůbec nemá smysl. "Logicky" odvodíme, že když nás nikdo nechválí, tak se naše práce nikomu nelíbí. Přitom jsme do toho dali všechno. 

Jenže to tak vůbec nemusí být, protože - jen se zamyslete - kolikrát jste se viděli/četli/slyšeli nebo třeba i jedli něco, co bylo fakt dobré a kolikrát jste za to pochválili toho, kdo to vymyslel a přivedl na svět? Moc často ne, že? Ne všechny kladné reakce se k autorům dostanou. To je jedna věc.  
A druhá věc souvisí s naším egem, které má holt pochvaly rádo. Bez nich upadá do deprese my s ním, pochopitelně. 

Dá se tomu zabráni? Ale jistě. Chce to jen popřemýšlet nad pocity, které jsou pro nás v souvislosti s tím, co děláme, prioritní. Když mě něco baví tvořit a někdo jiný řekne, že se mu to nelíbí, že viděl lepší atd., to je v pořádku. Právo na svůj názor má každý. Naštěstí jen na mně záleží, jestli si řeknu: "Ok, nevadí, ten člověk si něco myslí, má prostě jiný vkus, takže jedu dál." nebo zda si tou reakcí nechám zkazit radost z práce, na všechno se vykašlu a ublíženě si se svou bolístkou zalezu někam do koutku, odkud budu proklínat tento nespravedlivý svět.
Pravda je, že svět prostě JE nespravedlivý. S tím nic neuděláme. Můžeme pouze pracovat na svém pohledu na něj. Někomu se třeba moje práce nelíbí, ale dalšího může zaujmout nebo inspirovat. 
Nic není jen černé nebo bílé. Mě taky inspiruje spousta lidí, kteří o tom nemají nejmenší tušení. 

Důležité je nenechat se odradit. Když něco skutečně chcete dělat a baví vás to, tak to dělejte. Tvořte pro sebe, pro svojí radost, pro svůj dobrý pocit. Pokud se to bude někomu líbit, super, ale nedělejte věci pouze s tím, že se chcete zalíbit. Většinou to na tom bývá dost vidět.
 




Žádné komentáře:

Okomentovat