V kruhu

by - června 04, 2021

Smrt lidi mění. Mění jejich pohled na svět a učí je pokoře. Mně se smrtí bytosti, kterou jsem milovala nade všechno, úplně změnilo vnímání. Ani po několika měsících nejsem schopná vidět věci pozitivně a přitáhnout si tak do života něco dobrého. Zažívám teď jeden neúspěch za druhým a mám pocit, že mi osud hází klacky pod nohy při každé příležitosti, která se namane. Vnitřně si uvědomuju, že je to o nastavení mysli, ale nejsem schopná se přepnout do módu, ve kterém jsem fungovala předtím, než se to stalo. Prostě nejsem.

Toužím po útěku, po změně. Toužím po přírodě. Začínám nenávidět město, kde jsem se narodila a o kterém jsem si myslela, že jenom tady mohu být šťastná. Chci být sama. Chci klid. Až v poslední době jsem si uvědomila, jaký jsem stresař. Rozhodí mě úplně všechno. Ne, že si zanadávám a jsem v pohodě, tak to bylo dřív, ale teď je to jiné. Neustále přemýšlím, trápím se. Chci se něčím odreagovat, ale nemůžu se na nic soustředit. Chci přemýšlet lépe a nepoddávat se negativním věcem, ale když už to mám na dosah, stane se další jobovka a já jsem tam, kde jsem byla. Motám se v kruhu. Mám pocit, že jsem na to sama. Hledám způsob, jak to ze sebe dostat. Zatím marně. 


 

 

 

Mohlo by vás také zajímat

0 komentářů